facebook twitter rss
Navštivte kapely, kde hraju:

Masters Of Rock 2012 – report

Atmosféra na Masters Of RockPořadatelé si na jubilejní 10. ročník metalového festivalu Masters of Rock pozvali velké zahraniční hvězdy, které opět do Vizovic přilákaly tisíce zastánců tvrdé hudby. Festival se konal jako obvykle v areálu likérky R. Jelínka a probíhal ve dnech 12. – 15.7. 2012. Letošní obsazení kapel bylo poměrně pestré a pro mě to byl v tomto směru určitě nejlepší ročník. 

Na letošní ročník Masters Of Rock (dále jen MOR) jsem se vydal po jednoleté pauze a o to víc jsem se na něj těšil. Náladu na festival trochu jen kazila předpověď počasí, která slibovala na celý víkend přeháňky a teploty kolem 20 stupňů. Byl jsem zvědavý, jak se areál proměnil za ty dva roky, co jsem tam nebyl. Několik změn bylo již oznámeno na stránkách MOR před samotným zahájením festivalu. A to, že se letos bude pivo točit do zálohovaných vratných pivních kelímků, kde záloha na kelímek je 50 Kč. Dále, že budou k dispozici bankomaty ČSOB  a Poštovní spořitelny a řidiči budou mít možnost si nechat změřit hladinu alkoholu v krvi (I když co jsem tak postřehl, tak zde fanoušci často „závodili“ o to, kdo bude mít víc promile – u vchodu č. 1 byl vítězem chlapík s více než 4 promile :) ).

Čtvrtek

Na MOR jsme se i tentokrát vydali vlakem. Před odjezdem jsem zjistil, že v termínu 12. – 15.7 se koná i festival Colours of Ostrava, proto jsem měl trochu strach z toho, jak hodně budou narvaný vlaky. Ukázalo se, že moje obavy byly zcela zbytečné. Cesta byla v pohodě. Do Vizovic jsme přijížděli někdy kolem 5 hodiny, zrovna když hráli The Sorrow a zpěvák si liboval, nad fanoušky vytvořeným circle pitem. Samozřejmě následovalo vybalení a postavení stanů. Tento rok poprvé, jsme se ukempili v hlavním stanovém městečku, kde už bylo hodně narváno a všichni metaláci už naplno žili festivalovým životem. Umístění stanu v hlavním kempu mělo výhodu v tom, že člověk nemusel v noci někde šplhat do kopců a od hlavního vstupu to bylo cca. 3 min. chůze. Navíc kolem celého kempu bylo mraky stánků a nechybělo samozřejmě sociální zařízení. Naopak nevýhodou bylo to, že v noci to tam opravdu žije a klidu se tam tedy rozhodně nedočkáte. Navíc nedoporučuji si dávat stan až k plotu, protože v průběhu noci pak slyšíte mnoho různých forem „vodopádů“ :) Dokonce se mi stalo, že si i někdo spletl můj stan s plotem (asi si dotyčný vymezoval svoje teritorium). No není to nic příjemného … Po vybalení jsme si to rovnou namířili do areálu, kde jsme tentokrát dostali modré náramky a propagační CD, a šli jsme zjistit o kolik se prodražilo pivo a jak fungují zálohované vratné kelímky. K mému překvapení se v areálu točilo mimo Plzně za 40 Kč i Gambrinus za 35 Kč, což jsem celkem rád uvítal. Se zálohovanými kelímky nebyl žádný problém, jen si na ně musel člověk dávat pozor, aby je neztratil, přeci jenom záloha byla 50 Kč. Zašli jsme tedy do prvního stanu s pivem a dali si první pivko na 10. ročníku MOR. To už hráli Horkýže Slíže, které jsem vidět zrovna nemusel a raději jsem šel obdivovat plné pulty stánků se žrádlem, na které se mi už zbíhaly sliny a můj žaludek netrpělivě čekal na nějaký ten přísun potravy. Za to další kapelu jsem si už rozhodě nemohl nechat ujít. Už hodně dlouho si tuto kapelu fanoušci na MOR přáli vidět a tento rok se konečně dočkali. Tou kapelou je Kamelotfloridská power-metalová sebranka Kamelot, která do Vizovic přijela poprvé a přijela představit svého nového zpěváka Tommyho Karevika, který vystřídal Roye Khana. Tommy není žádným nováčkem, své už má odzpíváno v kapele Seventh Wonder. Pro tohoto třicetiletého zpěváka bylo vystoupení ve Vizovicích jeho prvním živým hraním s Kamelotem. Rozhodně na něm žádná tréma znát nebyla a klobou dolů, jak dokázal těžké Khanovy pasáže odzpívat (i když se možná až moc snaží být jako on – a to nejen vzhledem ;) ).  Navíc bylo vidět že si show náležitě užívá, v čemž mu určitě pomohli výborní fanoušci. Následoval návrat do Thin Lizzyminulosti. Na pódium byla připravena vlétnout legenda Thin Lizzy. I když jsem od nich skoro žádné písničky neznal, rozhodně ukázali, že vědí jak se dělá rocková muzika. Samozřejmě že nechyběly písně jako The Boys Are Back In Town nebo klasická předělávka irské lidovky Whiskey In The Jar. Po Thin Lizzy však na řadu přišel první headliner MOR – Within Temptation. Příprava pódia trvala kvůli náročnější produkci o něco déle. Před jedenáctou hodinou večerní už bylo vše ale připraveno a koncert odstartoval krátký film Mother Maiden, který dával tušit, že celý koncertní set se bude točit kolem poslední desky The Unforgiving a jeho jedinečného komiksového zpracování. Po intru následovala Shot In The Dark a In The Middle Of The Night. Škoda jen že ze začátku byl zvuk dost špatný a klávesy skoro vůbec nebyly slyšet, což zrovna u In The Middle Of The Night je dost podstatný. Naštěstí se zvuk postupem času hodněWithin Temptation zlepšil a fanoušci si tak mohli vychutnávat perfektní show kterou Within Temptation předváděli. Vyzdvihnul bych naprosto skvělou Sharon, která dokázala, že patří k těm nejlepším zpěvačkám, v tomto žánru, na světě. Následovaly další pecky z nového alba Faster a Fire and Ice. Všechny písně navíc byly doprovázeny klipy, které byly promítány na plátno za kapelou. Samozřejmě v setu nechyběly starší osvědčené kousky jako Stand My Ground, Angels nebo třeba What Have You Done Now. Sharon na MOR také oslavila svoje už 38 narozeniny, dostala dort a kytici (kterou následně hodila do publika) a samozřejmě nechybělo přání od všech fanoušků, kteří odzpívali Happy Birtday. Jako poslední píseň zazněla Mother Earth, kterou se Within Temptation rozloučili a nasadili tak laťku hodně vysoko pro ty, kteří by chtěli jejich show trumfnout. To už bylo dost po půlnoci a na řadu se chystala poslední, u nás velmi oblíbená, banda BloodBound. I když publikum po Within Temptation dost prořídlo, rozhodně si ještě spousta lidí na powermetalovou partičku ze Švédska počkalo. A ti, kteří vydrželi, zažili energickou show, kterou fanoušci náležitě ocenili. Na MOR také měla premiéru zcela nová píseň Metalheads United z nadcházejícího alba In The Name Of Metal, která byla inspirována vystoupením BloodBound na MOR 2010. Skvělá tečka za prvním dnem Masters.

 

Fotografie z prvního dne:

Kamelot

Kamelot

Thin Lizzy

Within Temptation

 

 

 

 

 

 

Within Temptation

BloodBound

BloodBound

 

 

 

 

 

 

 

Pátek

Páteční ráno přineslo návštěvníkům nemilé překvapení ve formě neustávajícího deště. Proto jsem si raději místo nějakého Freedom CallZakázaného ovoce dal povoleného vychlazeného Kozla a nějaký ten pokrm k tomu. Bohužel se ukázalo, že déšť ne a ne ustat, a tak jsem se do areálu dostal, až když se na řadu chystala skupina Freedom Call. I když jsem tuhle kapelu viděl už několikrát a pořád stále drobně pršelo, nemohl jsem si jejich koncert nechat ujít ani tentokrát. Freedom Call přijeli na MOR představit svoji novou desku Land Of The Crimson Dawn, která vyšla v únoru tohoto roku. Koncert měl spád a náboj, kapela si hraní užívala a stejně tak i diváci. Kromě písní z nové desky zazněly i hitovky jako United Alliance nebo Warriors Of The Light. Kdo kapelu dlouho neviděl, tak byl možná překvapen tím, že za bicími nevidí zakládajícího člena Dana Zimmermanna (Gamma Ray), ale Klause Sperlinga. Dan však už více než před rokem oznámil, že se bude věnovat pouze Gamma Ray a už tedy není členem kapely. Možná že i díky Freedom Call se mraky roztrhaly a Exoduspřestalo konečně pršet. Následovala dravá smečka Exodus, která do Vizovic přijela až z daleké Ameriky. Já osobně trash moc nemusím, ale to se rozhodně nedalo říct o tisících pařících fanoušků, kteří vytvořili pekelnou atmosféru. Uprostřed kotle se vytvořil jeden velký circle pit, připomínající ničivý hurikán Katrina, který řádil snad na každý song. Nechápu jak to ti lidi tam mohli celou dobu vydržet. I sám zpěvák říkal, že tohle už dlouho neviděl. Taky mě pobavilo, když se frontman tázal publika, zda chtějí slyšet pro změnu taky nějaký pomalejší kousek. Zpěvák si sám odpověděl: „že to rozhodně teda čekat  nemáme, že Exodus nehrají žádnej posranej pussy metal a že žádnej pomalej song ani nemaj“. Po čemž následovala další trashmetalová skladba, která vás prostě donutila tou hlavou začít  kymácet v tempu tak kolem 200 bmp (pokud by zahráli ještě rychleji, měl bych obavy, že někteří metaláci by mohli začít vzlétávat). Kain Hansen, Michael Kiske, to jsou dvě jména, která zná snad každý fanoušek tvrdé muziky. Tito dva borci spolu zažili to nejlepší ve skupině Helloween. Po turné s Avantasiou si oba uvědomili, že si spolu hodně dobře rozumí a to dokonce tak, že se musejí dát znovu dohromady a něco spolu začít hrát. Nabízely se dvě varianty. Buď by šel Michael Kiske zpívat do Gamma Ray nebo by se Kai přidal k UnisonicUnisonic. Nakonec zvítězila druhá varianta. A právě toto uskupení jsme měli možnost vidět na Masters. Sice před dvěma roky už Unisonic na MOR vystupovali, ale to bylo ještě bez Hansena a neměli vydané ani svoje CD, a proto hráli převážně věci z Place Vendome projektu. Nyní už je vše jinak. Na MOR si přivezli svoje debutové album s názvem Unisonic a již zmiňovaného Kaie Hansena jako posilu. Z debutového alba zazněla většina písní. Vidět Spolu hrát Kaie a Kiskeho je prostě zážitek a všichni fanoušci to náležitě oceňovali. Atmosféra byla vynikající. Navíc debutové album je výborné a na živo zní ještě lépe. Samozřejmě došlo i na cover verze od Helloweenů, jako například March Of Time, Future World nebo závěrečná I Want Out. Po zahrání těchto skladeb lidi doslova šíleli. Kiske jasně dokázal, že v jeho podání znějí tyhle pecky prostě nejlíp. Byla to hodina skvělé show na kterou jen tak nezapomenu!  Následovala kapela Edguy na kterou jsem se těšil z celého Masters asi nejvíc. Na letoší MOR Edguy přivezli představit novou desku EdguyAge Of The Joker. Jako vždy, ani tentokrát, mě Edguy rozhodně nezklamali. Celý koncert začal otvírákem z nové placky – Nobady’s Hero, po kterém následovala Tears Of A Mandrake. Poté, jako vždy vtipně, Tobias uvedl píseň, kterou ještě nikdy na živo nehráli a to Superheroes :) . pak se teda opravil, že tou písní vlastně je Spooks In The Attic, což je moje hodně oblíbená věc a nejenom mě, s ní hodně příjemně překvapili. Následovala nová Rock of Cashel a pak další věc kterou jsme od Edguy neměli tu čest slyšet a tou byla píseň 9-2-9 (jen pro zajímavost, při tomto songu, Tobias spadl z pódia následující den na Bang Your Head festivalu). Všichni se opět náramně bavili a koncert utíkal jako voda. Následovaly Lavatory Love Machine a Robin Hood, kdy Tobiasovi vypadl text a kde v prostřední pasáži začal zpívat Seventh Son Of A Seventh Son (He is the chosen one…). Nechybělo sólo Felixe a pak už to byla jedna pecka za druhou. Superheroes, Save Me, Babylon, Mynistry Of Saints a jako přídavek King Of Fools. Skvělý koncert, který opět nemohl zklamat žádného příznivce šíleného jokera. Po Edguy jsem si musel jít na chvilku někam sednout a dát si pivko, protože těch 5 hodin stání bylo celkem vyčerpávající. Dal jsem si tedy jedno studené a čekal na poslední kapelu Pain. Pořadatelka, která již několikátým rokem vždy uvádí kapely a informuje návštěvníky o informacích týkajících se festivalu, tentokrát sdělila, že tu Pain budou točit svoje DVD. Byl jsem proto zvědavý, jakou show si Pain do areálu R. Jelínka přivezly. Tuhle kapelu nijak zvlášť nemusím, ale nebylo to zas tak špatné. Diváci sice značně prořídli, ale i tak vytvořili perfektní kulisu pro natáčené DVD. Já jsem vydržel asi jen pul hodinky a pak jsem si to namířil na kutě.

 

Fotografie z druhého dne:

Atmosféra na Masters Of Rock

Exodus

Exodus

Unisonic

 

 

 

 

 

 

Edguy

Edguy

Pain

© Dalibor Skoupil

 

 

 

 

 

 

 

Sobota

Sobotní ráno už bylo o poznání přívětivější, co se počasí týče, než to páteční, protože mě probudilo vedro ve stanu, které už v 9 hodin ráno bylo nesnesitelné. Kámoši se rozhodli, že pojedou kalit do jednoho z jejich baráků, který mají nedaleko, ale představa, že bych měl přijít o Stratovarius a Nightwish, mě teda vůbec nelákala, proto jsem s nimi nejel. Chtěl jsem se do areálů jít najíst, ale tam jsem záhy zjistil, že stánky ještě nejsou otevřené, tak jsem si řekl, že když už tam jsem, tak si na chvilku sednu, dám si pivko a pak půjdu zpátky na to jídlo, někam mimo areál. Než jsem stihl pivo vypít, přisedli si ke mě dva borci, evidentně z Moravy, protože mi hned nabídli ať okoštuju jejich domácí slivku. No, odmítnou jsem teda rozhodně nemohl. Celkem jsme zjistili, že si máme o čem povídat (jeden borec byl fanda do Kinga a počítačových her), takže z jednoho pivka byly najednou čtyři a půllitrovka slivovice byla ta tam. Nakonec se k nám přidal další týpek, který k nám přišel s tím, zda nevíme, který den je. Poté co jsme mu sdělili, že je sobota ráno, nevěřícně začal kroutit hlavou a říkal že to není možný. No, můžu Vám říct, že jsme postupem času začali odpadat, což bylo taky způsobeno tím velkým vedrem, které panovalo. Ten borec, co se k nám přidal jako poslední, to zalomil jako první. Důvodem asi byl fakt, že celou noc nespal. Nakonec pak odešli i ti dva zbývající spolupíči, potom, co jeden začal spát na stole. Kámoš si ho pak odvedl do stanu, nechajíc mi tam dvě plná piva. To už bylo kolem poledne a začínal jsem vidět dvojmo a pamatuji si jen ústřižky. Vím, že jsem se byl kouknou na tuzemskou kapelu Sebastien, koupil jsem jedno triko, nechal jsem se sečíst ve sčítání metalistů, kde jsem měl nemalé problémy Firewinddotazník vyplnit (protože se tam muselo psát) a pak jsem se vzbudil ve stanu (ve svém) kolem páté hodiny. Arakainy jsem tedy prospal, ale za to Řeky Firewind jsem si už ujít nechat nemohl. Takhle kapela se v poslední době hodně proslavila tím, že jejich kytarista Gus G, hraje s Ozzy Osbournem. Firewind na MOR také představili novou deskou, nazvanou Few Against Many, která je naprosto výtečná a pokud jste jí ještě neslyšeli, měli byste to rychle napravit. Tuhle smečku jsem viděl na živo poprvé a bylo to teda něco. Skoro celý set jsem nespustil oči z Guse. To co on tam předváděl bylo neskutečné. Ozzy věděl proč si ho vybral. Novinku mám hodně naposlouchanou a songy jako Loosing My Mind nebo Wall Of Sound zní fantasticky. Energická show. Bez žádných zbytečných keců a otálení Firewind předvedli hodinovou power-metalovou nálož a vysloužili si perfektní atmosféru. Korpiklaani jsem vynechal protože tahle banda mě nikdy moc nebrala. Zato Stratovarius jsem si nechat ujít nemohl. Tihle ostřílení borci odvedli klasický standard, na který Stratovariusjsme od nich zvyklí. Začátkem tohoto roku dlouholetý bubeník Stratovarius, Jorg Michael, kapelu opustil z osobních důvodů poté, co byl diagnostikován rakovinou. Náhradu za Jorga Stratovarius oznámili teprve nedávno v červnu. Novým bubeníkem se stal neznámý Rolf Pilve. Byl jsem zvědavý, jak zvládne Jorga nahradit. Bezesporu odehrál skvěle, ale Jorgův osobitý styl nahradit nedokázal (ale to asi nikdo). Nicméně uslyšeli jsme průřez celou diskografií Stratovarius a hlavně také songy z jejich poslední desky Elysium. Největším tahákem letošních Masters Of Rock byli další finové Nightwish. Ti vydali koncem roku geniální album Imaginaerum, ke kterému se chystá i unikátní film, který by do vybraných kin mohl dorazit někdy ke konci tohoto roku. Příprava na show trvala kolem 40 minut, což bylo na hodně fandů dost, a proto se dalo dostat do kotle před pódium celkem v klidu.  Kolem jedenácté večerní konečně zhasli světla a začalo intro (ale ne Taikatalvi). A pak rovnou známá melodie Storytime a show mohla konečně začít. Fanoušci rozhodně nepotřebovali pobízet k tomu, aby začali pařit. Navíc hned druhou písní byla Wish I Had An Angel, která ještě více rozbouřila dav nadšených posluchačů. Následovala také nejlepší skladba Dark Passion Play Amaranth, kterou hned střídala Scaretale. Pořadatelé na stránkách MOR tvrdili, že si s sebou do Vizovic Nightwish přivezou exklusivní megashow. Rozhodně se bylo na co dívat. Show byla Nightwishprotkána mnoha pyrotechnickými efekty a celý koncert byl skvěle nasvícen, ale oproti pražskému koncertu, působilo vystoupení na MOR jako chudý příbuzný. Na druhou stranu chápu, že vytvořit takovou show jako v Praze by trvalo mnohem déle než nějakých 40 minut. To ale nebránilo nic tomu, abych si koncert opět vychutnal. Následovala Dead To The World. Pak se k Tuomasovým stoupencům přidal Troy Donockley, který pro kapelu nahrával píšťaly na posledních dvou albech a společně s Nightwish odehrál I Want My Tears Back, Come Cover Me a instrumentální Last Of The Wilds. Marco nás přivítal na Platenu Peklo a vzápětí jsme uslyšeli příběh o Ghost River. Poté následovala známá Nemo (díky za to, že na MOR ji nezahráli v akustické verzi, protože ta stojí za houby). A jako poslední kousek, s poděkováním Gary Moorovy za jeho přínos hudbě, Over The Hills And Far Away. Jako přídavek Nightwish ještě zahráli epickou píseň, jakož to zpověď Tuomase, Song Of Myself a hokejovou hymnu Last Ride Of The Day, se kterou se Nightwish rozloučili s publikem a zmizeli v zákulisí. Koncert jsem si skvěle užil, stejně tak jako narvaný vizovický areál likérky. Pokud bych měl srovnat vystoupení Nightwish v Praze a na MOR, tak více se mi líbil koncert ve Vizovicích, i přesto, že rozhodně neměl tak propracovanou show jako v Praze. Důvodem asi byla skvělá vizovická atmosféra a venkovní prostředí. Pro mě byl koncert Nightwish vrcholem Masters of Rock. A nekonečné rozepře mezi fanoušky, kteří neustále rozebírají Tarju a Anette by snad už mohli pomalu ustupovat. Na MOR se Anette předvedla ve skvělé formě a všechny písně bravurně zvládla. Na živo Imaginaerum zní ještě lépe než na desce a písně jako I Want My Tears Back nebo Last Ride Of The Day, by podle mého názorů neměly chybět na žádném dalším koncertě. Po Nightwish se hojná část fanoušků rozutekla do stánků a do svých stanů. Nicméně na návštěvníky ještě čekal poslední interpret dne a to Deathstars. Tuhle kapelu jsem nikdy v životě neslyšel a díky MOR jsem si ji přidal na seznam kapel, které bych si měl někdy poslechnout. Tihle pomalovaní týpci hrají celkem pohodový industriální nářez, který rozhodně nenudil. Na druhou stranu mi přišlo, že všechny písně jsou stejné a o tom samém. Tvrdé riffy byly super, ale po zhruba tři čtvrtě jejich odehraném setu a stupňující se zimě, jsem to zabalil.

 

Fotografie z třetího dne:

Firewind

Firewind

Stratovarius

Stratovarius

 

 

 

 

 

 

Nightwish

Nightwish

Nightwish

Nightwish

 

 

 

 

 

 

 

Neděle

Nedělní ráno je vždycky nejhorší, protože se probudíte do posledního festivalového dne. Chtěl  jsem si proto hudby ještě co nejvíce užít a rovnou jsem si to zamířil do areálu tak, abych se ještě podíval na Salamandru. Tato kapela má u nás už četné zástupy fanoušků a řadím ji k tomu nejlepšímu co u nás zatím (protože se SilveryMoon je brzo doženeme :) ) můžete najít. Salamandra odehrála svůj klasický set, který byl okořeněný vystoupením početného sboru, tvořeného z vybraných posluchačů jednoho rádia, kteří si se Salamandrou zapěli píseň věnovanou MOR – For You Are Masters. Salamandra diváky dobře nažhavila a připravila tak půdu pro další českou kapelu Škwor, která přilákala mnoho dalších fanoušků, kteří si koncert náramně užívali a také písně jako Mý slzy neuvidíš nebo  Pohledy studený už zpíval celý areál. Pak se na pódium objevili nějací týpci v kuklách, kteří na Masters přijeli z Litvy. Podle programu jsem se dozvěděl že se jednalo o Skyforger. No, asi nejhorší kapela kterou jsem měl možnost tento ročník na MOR vidět. Taky se plac před pódiem značně vyklidil. Alespoň byla možnost se jít v klidu najíst, aniž bychom, my diváci, o něco podstatného přišli. To zato další tuzemská kapela Doga přilákala diváků hojné množství a areál se už tak solidně zaplnil. Mě takhle kapela nijak zvlášť nebere, proto jsem si ji vychutnal pouze z tribuny s pivem v ruce. To na Hell jsem se už podívat šel blíž. Tato kultovní kapela, která začínala hrát ve stejné době jako Judas Priest nebo Iron Maiden, ale která po vydání dema přestala fungovat, se po více než 25 letech dala znovu dohromady, aby oprášila svůj starý materiál a nahrála novou desku. K této formaci se přidal i také světoznámý producent Andy Sneap (Accept, Arch Enemy, Megadeth, ad.), jakožto kytarista. Na pódium vtrhli někdy po třetí hodině. Zpěvák, který měl na sobě trnovou korunu a místo klasického mikrofónu měl náhlavní, hrál doslova divadlo na pódiu. Uměl nejenom hrát a pohybovat se, ale taky parádně zpívat, kdy bych jeho zpěv přirovnal k Halfordovi. Koncert byl rozhodně zajímavý a bylo se na co pořád dívat. Po jejich vystoupení na nás čekalo už pouze 5 posledních kapel ve Vizovicích. První z nich byla kapela Paul Di’Anno. Tento člověk byl prvnímPaul Di'Anno, © Dalibor Skoupil zpěvákem slavných Iron Maiden, kde odzpíval první dvě alba – Iron Maiden a Killers. Vůbec jsem netušil, co od něj můžu čekat. Prvním šokem byl jeho zjev, když se objevil na pódiu. Z vychrtlého klučiny se stal chlap jak hora, který byl potetovaný od hlavy k patě a jen stěží se na pódiu pohyboval, bylo vidět že mu to dává značné problémy. Po dvou minutách jsem zjistil, že chtít od něj, aby po pódiu běhal jak srnka Bruce, by pro něho znamenalo asi infarkt. Hold drogy a chlast si vybrali svou daň a bylo to na něm vidět. Naštěstí mu to zpívalo pořád celkem obstojně a každý fanoušek Maidenů mohl být na nanejvýš spokojen, protože většina odehraných písní byla právě z prvních dvou alb Iron Maiden. Zazněly tak pecky jako Remember Tomorrow, Prowler, Running Free, Phantom Of The Opera, Charlotte The Harlot z prvního alba a z druhého pak Wratchild, Genghis Khan nebo Killers. Dalo se předpokládat, že Paul Di’Anno bude hrát věci od Maidenů, ale čekal jsem že bude převažovat jeho vlastní tvorba, ze které zaznělo jen pár věcí. Celkově se mi koncert hodně líbil. Bylo to jako se ocitnou někdy v 80. letech. Velký zážitek z MOR. Navíc jsem viděl poprvé že by  Gotthard, © Dalibor Skoupil bubeník do publika naházel paličky, blány a ještě navíc činel od Paiste ! Sakra měl jsem být v té první řadě, činel by se mi teď zrovna jeden hodil. Následovala kapela Tiamat, která mě nepřesvědčila o tom, že bych měl na ně zůstat. Pivo tedy bylo jasnou volbou. To Gotthard bylo jiný kafe. Poté, co odešel do hudebního nebe Steeve Lee, se kapela rozhodla, že se hraní budou věnovat dál, že by si to tak Steve přál. Zbývající členové tedy měli před sebou nelehký úkol v podobě nalezení odpovídající náhrady za Steeva. Každopádně se jim to podařilo a našli sympatického chlapíka jménem Nic Maeder, který do Gotthard velmi rychle zapadl. Společně už dokonce stihli vydat nové album s názvem Firebirth, kterou přivezli představit do Vizovic. Koncert byl skvělý, nové písně zahrané na živo, byly mnohem lepší než na albu. A klobouk dolů před Nicem, který měl nelehkou pozici po Steevovi, ale zvládl ji bravurně. Nervozita na něm vůbec nebyla znát, celou dobu bavil fanoušky a hlavně perfektně zpíval. Atmosféra byla taky skvělá. Každý se jejich melodickou muzikou bavil. Zazněly songy jako Top Of The World, One Soul, One Life nebo moje oblíbená Anytime Anywhere, se kterou se s MOR rozloučili. Následovala nejtvrdší kapela na festivalu, kterou byli Arch Enemy. Na tuhle kapelu jsem se také Arch Enemy, © Dalibor Skoupil hodně těšil. Poté co vydali nové album Khaos Legions (které jsem hodnotil jako moje druhé nejoblíbenější v minulém roce), jsem měl jasno, že je musím znovu vidět na živo. Na MOR jsem se tedy konečně dočkal a byla to opravdu pekelná jízda, na kterou nás vzali tihle melodičtí dathmetalici. Bohužel byl ze začátku hodně špatný zvuk, kdy kytary a zpěv vůbec nebylo slyšet a tak první songy Yeasterday Is Dead And Gone a Ravenous nebylo úplně to pravé ořechové. Postupně se zvuk ale dost zlepšil, ale stejně to pořád nebylo ono. Můj bubenický vzor Daniel Erlandsson si pořídil novou bílou soupravu Pearl, na kterou celou dobu hnal Arch Enemy vpřed a masíroval všem návštěvníkům všechny orgány v těle. Bratrské duo Amottů jsme bohužel v akci neviděli, protože Christopher z kapely odešel, ale i tak nové kytarové duo M.Ammot a Nick Cordle bylo vynikající. No a samozřejmě Angela valila tak, jak jí všichni známe. Sice je postavou menší, ale zato v hrdle má snad zabydleného samotného ďábla. Kapela i fanoušci si show náramně užívali. Složení playlistu bylo dokonalé, zazněly nové fláky (No Gods, No Masters, Under Black Flag We March, Bloodstained Cross) a pak výběr toho nejlepšího z celé diskografie: Dead Eyes See No Future, My Apocalypse nebo Dead Bury Ther Dead. Více než hodinka jejich setu utekla jako voda a byly tu poslední dvě písně We Will Rise a tradičníSabaton, © Dalibor Skoupil  Nemessis. Byl jsem náramně spokojen a na MOR jsem už viděl vše, kvůli čemu jsem přijel a na závěr zbývala jen poslední třešnička na dortu v podobě Sabatonů. To že je u nás takhle parta oblíbená, víme všichni. Ale to co předvedli fanoušci na MOR bylo neskutečné. Po každé písni následovalo skandování jejich jména a oblíbená věta Joakima „Ještě jedno pivo“, se ke konci show změnilo na „Ještě čtyři piva“. To, že mají Sabatoni totálně překopanou sestavu vůbec nebylo na hraní znát. Byla to prostě jízda od začátku dokonce, pokud by ji tedy jen nepřerušilo vylosování výherce sčítání metalistů o deset tisíc korun. Tenhle tah od pořadatelů fakt nechápu a stejně tak i většina diváků, kteří po chvilce žvatlání šéfredaktora Sparku na jevišti, začali vyvolávat jméno Sabatonů, aby už konečně z toho pódia šéfredaktor vypadnul a nechal dohrát ty Sabatony. Ti také speciálně pro Českou republiku složili novou píseň Far From The Fame na počest českého RAF letce, Karla Janouška, kterou poprvé představili vizovickému publiku. Atmosféra po celou dobu jejich koncertu bylo doslova neskutečná a kdo ji nezažil, tak to nepochopí. Sám Joakim říkal, že tenhle koncert byl snad to nejlepší, co kdy za jeho 12ti letou kariéru zažil. Rozhodně to byla ta nejlepší možná tečka za jubilejním 10. ročníkem Masters Of Rock.

Další ročník Masters Of Rock máme tedy za sebou. Měli jsme možnost si užívat čtyři dny skvělé zábavy v podání kapel: Nightwish, Edguy, Sabaton, Within Temptaion a dalších. Tento ročník bych hodnotil asi jako nejlepší, který jsem zatím na Masters Of Rock zažil (a to jsem tam byl už|teprve po šesté).

 

Za poskytnuté fotografie děkuji Petru Tvrdíkovi www.musicfoto.net
a Daliboru Skoupilovi daliborskoupil.webnode.cz

 

a na závěr několik videí:

 

 

 


Publikováno: Červenec 20, 2012 v 19:15 3 236 zobrazení Tisk



works on Wordpress, Design by Michal Horák 2011, kontakt: horakmi@gmail.com piranha SilveryMoon