facebook twitter rss
Navštivte kapely, kde hraju:

Masters of rock 2010 – report

Masters of rock 2010 – report

 

Příprava na 8. ročník největšího mezinárodního festivalu v ČR Masters of Rock (15. 7. €“ 18. 7. 2010) započala jako vždy, den před odjezdem na tento hudební svátek, tedy ve středu. Sbalit všechny důležité věci. Nezapomenout peníze a lístek. Předpověď počasí je slibná, pršet by nemělo. A teď už jen se pořádně vyspat, protože příští dny se spánku moc nedostane. Ulehám tedy do postele s otázkami v hlavě, co nového všechno přinese Masters of rock 2010.


Den 1.

Konečně MOR, trocha zklamání, únava

Crrr! Zazvonil konečně budík. Hodit všechno připravené jídlo a pití do báglu a můžeme vyrazit směr Nymburk, Kolín a pak už plným vlakem metlošů až do Otrokovic. V Otrokovicích ještě poslední přestup na posílený vlak do Vizovic. Po asi hodinové jízdě saunou, převlečenou za vlak, jsme kolem 4. hodiny konečně dorazili do Vizovic. Tam už vše bylo v plném proudu a tisíce fanoušků v areálu likérky R. Jelínka poslouchali první kapely. Další fanoušci si stavěli stany a jiní už pilně dodržovali pitný režim, protože už od dopoledne panovaly teploty nad 30 °C.

Po postavení stanu nad lesíkem jsme si to hned zamířili ke vstupu. Do areálu jsme vstoupili akorát, když Salamandra začínala hrát War of evils. Po každoroční obhlídce areálu jsme se přesunuli s pivem před hlavní stage. Celkem nečekaně bylo na Salamandru hodně lidí. Tato kapela dokazuje, že patří ke špičce tuzemských kapel, hrajících melodický power metal. Salamandra na MOR křtila nové cd – Time to Change. A křest provedli samotní Sabatoni, kteří také pomohli se zpěvem k jejich novému hitu, s názvem Masters of rock. Po Salamandře se chystali na řadu hodně oblíbení Horkýže Slíže. Tato skupina má u nás hodně fandů a bylo to znát i v areálu, kde snad každý, kdo měl hlavu, tak s ní vášnivě házel a zpíval. Po Horkýžích následovalo už jen 5 zahraničních kapel, ale pouze se dvěma bubeníky. Tím prvním byl Mike Terrana. První kapelou, kde účinkoval, byla kapela K2. Projekt ex-Europe Kee Marcella. Tato kapela nahradila Masterplan, který musel zrušit vystoupení kvůli zranění Rolanda Grapowa. Rozhodně se kvalit Masterplan nedostalo a ač se snažili K2 sebevíc, jejich vystoupení bylo dost nudné. Naštěstí po K2 následovali Axel Rudi Pell, kteří zde absolvovali vůbec první jejich vystoupení. Axel Rudi Pell nedávno vydali novou desku s názvem The Crest, kterou také představili na MOR. Musím zde vyzdvihnout zpěváka Johnnyho Gioeliho, který na pódiu pobíhal jak splašený kůň a dělal nějakou show. Oproti tomu kytarový mág Axel na pódiu stál ve slunečných brýlích jak zařezaný. Celkově ale vystoupení této německé kapely nemělo chybu. Po Axelovi přišlo na řadu celkem dlouhé čekání na jeden z proklamovaných vrcholů Masters. Představit se totiž měla Tarja Turunen se symfonickým orchestrem Bohuslava Martinů a 60-ti členným pěveckým sborem. Asi po hodině ladění se konečně setmělo a show mohla začít. Vše začalo operní Dvořákovou Rusalkou, kterou se pokoušela Tarja zpívat v češtině. Bohužel to ale vůbec nebylo poznat, také kvůli špatnému zvuku, který byl ze začátku hrozný. Po několika písních se však zvukařům přeci jenom zvuk podařilo vyladit a to téměř k dokonalosti (snad nejlepší na MOR). Celý set se skládal z písní z alba My Winter Strom, ale také zazněly dvě písně z nadcházejícího alba What Lies Beneath, několik coverů a také došlo na písně od Nightwish. Bohužel ale většina písní byla v pomalém tempu a místy koncert Tarji hodně nudil, až uspával. Mnoho lidí, kteří čekali větší „nářez“ opouštěli svoje stanoviště a raději šli pryč. Tarja má krásný hlas, ale takové vystoupení, které předvedla, se spíše hodí někam do divadla a ne na metalový festival. Pro mnohé zklamání festivalu. Po Tarje nastoupil na věc Mike Terrana. Mike předvedl jaký je pan bubeník a přehrál všechny písně z projektu Sinfonica. Jednalo se o klasické písně, do kterých bubnoval a předváděl svoje umění. Tímto svým vystoupením se zapsal do Guinessovy knihy rekordů, jako bubeník, který odehrál v jednom dni, čtyři po sobě jdoucí vystoupení s různými kapelami. Čistého času hrál 3 hodiny a 41 minut. Mike se poté rozloučil a na řadu přišla poslední banda €“ švedští Sabaton. Jejich vystoupení se nedá jinak popsat než slovy: „to byl nářez, vole“. Sabatoni jasně dokazují, jak tu jsou oblíbení. Joakim Brodém neustále vtipkoval s publikem a užíval si atmosféry, která byla vskutku výtečná. Kvůli přetažení vystoupení předchozích kapel a technickým problémům se jejich vystoupení protáhlo až do 2:40. Sabatoni byli rozhodně nejlepší kapelou dne, ne-li celého festivalu. Po jejich vystoupení se šlo rovnou na kut쀦

 


Den 2.

Hlavní hvězda festivalu

Program druhého dne startoval až od 1 hodiny odpolední a tak bylo dost času nato, se pořádně prospat, prozkoumat všechny novinky festivalu a kde se co čepuje. Poprvé se představila na MOR legenda českého rocku, skupina Citron. Tuto kapelu jsem měl možnost vidět poprvé a musím říct, že se nelze nepoklonit nad jejich tvorbou. Vystoupení mělo šťávu. Po 45 minutách přišel na řadu punkový zástupce kapel na MOR číslo 1. A to Visací zámek. Visáči předvedli svojí obvyklou show. Doslova jsem „čuměl“ na ty lidi před pódiem, co tam pařili a pogovali v tom vedru, které panovalo. Naštěstí tam byl pro ně zachránce s hadicí, který všechny dotyčné před pódiem stříkal vodou, aby tam nepadli. Tohle pořadatelé zvládli a tento „hasič“ kropil první řady každou chvíli. Kolem třetí hodiny nastoupili na věc němečtí Metalforce. Metalforce je energická mladá kapela, která se upsala DeMaiovu labelu Magic Circel Music. Vliv na tuto kapelu jistě Joe DeMaio má a bylo to vidět hned, co borci vylezli na pódium. Kapela měla image přesně podle Manowarů. Všichni byli navlečeni do kožených kompletů, až mi z nich bylo vedro. Nicméně Metalforce předvedli solidní vystoupení a razný německý power metal, který nemálo fandů zaujal. Co mě ale nepotěšilo, byla skutečnost, že symfonická kapela Delain ze země tulipánů musela své vystoupení na MOR zrušit, protože si bubeník zranil záda. Bohužel jsme se tedy Delain nedočkali. Tato kapela, která rychle poskočila v oblíbenosti, by jistě na MOR nadchla hodně lidí. Místo Delain se chystalo pódium pro německé trashery Destruction. Na loňském ročníku vystoupil zpěvák Schmier s kapelou Rage, jako speciální host. A právě loni asi padl návrh pozvat celou smečku Destruction, aby se také představili Vizovickému publiku. Oldschoolový trash se fandům líbil, byla to taky jediná kapela hrající tento žánr a proto se také pod pódiem, na výzvu Schmiera, vytvořil pěkný moshpit, který demonstroval sílu běsnících Destruction. Po Destruction přišla na řadu, pro mě zcela neznáma kapela ze sousedního Slovenska, jménem Tublatanka. Určitě tuto kapelu ale lidé v areálu znali a každou chvíli si pobrukovali texty s kapelou. Abych pravdu řekl, tak mě moc Tublatanka nenadchla, styl podobný Teamu a jim podobných kapel nemusím. Proto jsem také poslouchal kapelu z povzdálí a čekal na tu nadcházející. Na Ronnie James Dio stage totiž měla již brzy vlétnout Epica. Tato skupina v čele s krasavicí Simone  Simmons předvedla, že to, co dělají, umí opravdu skvěle. Mozek kapely Mark Jansen hned poznamenal, že si moc dobře pamatují vystoupení na MOR před třemi lety, ale letos to je ještě třikrát lepší než minule. A to i díky tomu, že kapela začínala hrát po osmé hodině, kdy už byl areál hodně zaplněn. Přes úvodní potíže se zvukem, kdy Simone neustále odbíhala do zákulisí a upravovala si svůj odposlech, se koncert dostal do správných obrátek a rozproudil v areálu metalovou náladu. Epica hrála koncert na podporu svého nového alba Design Your Universe. A zahrála snad i totožný set, který předvedla na podzim v Abatonu. Paráda, pro mě asi nejlepší kapela dne. Po symfonicích z Holandska se MOR dočkal také kapel ze zámoří. Jako první se představila progresivní skupina QueensrĂżche. Bohužel jsem neviděl vystoupení této kapely celé a stihl jsem pouze asi tři písně. I podle nich se dalo však soudit, že jsem udělal velkou chybu, že jsem nestihl jejich set celý. Fanoušci této kapely byli hodně slyšet a podle ohlasů byli pro mnohé vrcholem festivalu. Před pódiem již byli připraveni skalní fanoušci kapely, která byla headlinerem celého MOR. Ano, pódium se chystalo pro true metalové bojovníky z USA, Manowar. Tuhle kapelu jsem naživo nikdy neviděl, proto jsem se snažil dostat co nejblíže. Po intru vtrhli na pódium čtyři borci v černých kožených oblečcích. Joe DeMaio se tvářil, jakoby v zákulisí právě zabil pár technařů. Při prvních úderech do strun a do kopáků mi bylo jasné, proč se Manowar řadí k těm nejhlasitějším kapelám na světě. Lidé kolem nás začali hledat špunty do uší, někteří to dokonce zabalili a raději odešli, než aby si nechali poškodit sluch. Těšil jsem se na jejich pecky z dřívějších let jako Hail and Kill, Carry on, Manowar ale bohužel Manowar zahráli písně z jejich dvou nejnovějších desek. Došlo pouze na Warriors of the World United a Black Wind, Fire and Steel. Eric Adams v průběhu laškoval s publikem, když chtěl, aby lidi řvali jako on. Docela se publikum i chytalo. Oproti tomu basové sólo DeMaia, bylo neskutečně nudné, dlouhé a navíc rvalo uši. Poté následovaly kecy o tom, jací to jsou bojovníci a že oni jsou jediní králové metalu. Koncert se ale celkově dost povedl. Myslím, že hodně fandů přijelo na MOR jen kvůli nim. Manowar také uctili památku Dia a zahráli na jeho počest píseň Heaven and hell. Po skončení poslední písně Army Of The Dead se nad areálem likérky Rudolfa Jelínka rozzářil ohňostroj, tak aby i Dio mohl sledovat tu oslavu metalu seshora. Po bujarých ovacích se většina lidí po dalším denním vedru a vyčerpání vydala směrem ke stanům. Ti, co tak učili, udělali velkou chybu. Na závěr programu totiž vystoupila opět kapela ze zámoří. A opět z magic circle music, skupina Holyhell. Holyhell je kapela hrající symfonický metal s další krasavicí festivalu za mikrofonem Mariou Breon. Velmi našláplá show, která vpustila energii do diváků, kteří trpělivě počkali až do úplného konce pátečního programu. Celá kapela jezdila jako na drátkách a vytvořil suprovou podívanou. Pro mě se stali překvapením festivalu. Holyhell navíc také uctili památku Dia a odehráli písně Holy diver a Children of the sea. Po této kapele už jsem se jen zmohl na to se vyškrábat do stanu€¦

–––––––––––––––––––––––––––––––––––

Jaké změny přinesl Masters of rock 2010:

Na festivalu tento rok došlo k několika změnám. První, asi nejviditelnější, bylo přemístění bungee jumpingu do lesíka. Další byla ovlivněna náhlým úmrtím legendy Ronnieho Jamese Dia. Na jeho počest se natrvalo přejmenovala hlavní stage, se souhlasem jeho manželky a manažerky Wendy, na Ronnie James Dio Stage. Coca-cola stage se nacházela na stejném místě jako loni a i letos na ni mohli návštěvníci najít velké množství velmi kvalitních tuzemských kapel. V lesíku byla tento ročník umístěna i zdravotní služba, kterou za celou dobu festivalu navštívilo celkem dost lidí, ale většinou s jen drobnými zraněními. V areálu se také zdražovalo pivo o 2 koruny, tedy na 37 Kč. Každým rokem, se rozrůstá počet stánků mimo areál, což mnozí návštěvníci hojně využívali. Na festival přijelo podle odhadů 25 €“ 30000 fandů z 35 zemí světa. A pásek pro tento ročník MOR měl barvu fialovou.

–––––––––––––––––––––––––––––––––––


Den 3.

Power metal, konečně se ochladilo

Sobotní program sliboval pestrý program až do konce. První dvě kapely, Rising Dream a Grand Magus jsem neměl tu čest slyšet, protože po pátečním dni jsem trávil dopoledne ve stanu relaxováním a poté i u stánků s pivem. To víte, už od dopoledních hodin bylo přes 30 °C a nějak se tělo ochladit musí. Co jsem si však ujít nenechal, byla česká kapela Legendy se vrací. Legendy hrají originálně předělané, známe rockové pecky od mnoha interpretů. V setu nechyběly písně jako It’s my life, Whatever you want, Highway to hell a další. Legendy přilákaly pod pódium spousty lidí, jen svými písněmi. Jejich vystoupení se velice líbilo. Chlapi na pódiu neustále „blbli“ a využívali každou příležitost pro pobavení publika. Na závěr zazněla píseň Sweet home alabama a Legendy se poté odebrali do zákulisí. Následoval český kytarový mistr Miloš Dodo Doležal. Ten nedávno vydal již šestou sólovou desku, kterou také představil na MOR. Miloš rozhodně patří k těm nejlepším českým kytaristům u nás. A svoje umění náležitě projevoval na pódiu. Po tomto rockovém nářezu následovaly další tuzemské kapely. Jako první vystoupila skupina Ĺ kwor. Ĺ kwoři předvedli skvělý výkon, stejně jako fanoušci, kteří i přes neúnosné vedro, na betonovém place pařili jak o život. Po necelé hodině hraní museli Ĺ kwoři přenechat místo pro dalšího a posledního českého zástupce v sobotním programu. Na pódium přišel opět Roman „Izzi“ Izaiáš, kterého jsme už měli možnost vidět se skupinou Legendy se vrací. Na scénu přiběhla dravá Doga. Tuto kapelu, ač hraje už přes 20 let, jsem měl možnost vidět naživo poprvé a byl jsem celkem překvapen jejich hudbou. Jednoduché rockové-metalové písně, zpěvné texty a dobrá show vytvořila perfektní podívanou na tuto kapelu. Doga mě celkem příjemně překvapila a já získal širší rozhled o dobrých českých kapelách. Doga se po hodinovém hraní a zaslouženém potlesku  vytratila do zákulisí a já se odebral opět trochu navýšit hladinu alkoholu v krvi. Norské Communic už jsem viděl na MOR před dvěma lety a moc mě nenadchli, proto jsem se na jejich vystoupení vzdálil, abych se mohl plný čerstvých sil vrátit na nejtvrdší kapelu MOR na polské Behemoth. Před RJD stage se shromáždili příznivci této tvrdé hudby a nebylo jich málo. Na pódium přiběhli čtyři týpci pomalovaní warpaintingem a hudba přímo z pekla mohla začít. Behemoth vydali nedávno novou, kritiky opěvovanou, desku Evangelion, kterou představili i ve vizovické kotlině. Určitě nejenom mě dostalo, s jakou agresí a nenávistí Behemoth vystupovali. Strojově přesný bubeník Inferno předváděl, kdo že je nejrychlejší bubeník na MOR. Bez žádné ztráty času s nějakýma povídačka Behemoth předvedli strhující podívanou a po hodině se museli s likérkou rozloučit a přenechat místo německým Primal Fear s Ralfem Scheepersem v čele. Primaf fear dokázali svým power metalem rozhýbat a rozezpívat většinu lidí v areálu. Je evidentní, že u nás se tento styl líbí a kapely jako Eguy, Rage nebo třeba Primal fear se nemusí obávat toho, že by se nelíbili. Primal fear jeli tourné na podporu nové desky Before The Devil Knows You are dead. Zazněli tak pecky jako Killbound, 16.6, Riding the eagle. Nechyběly ani klasiky jako Metal is forever nebo třeba Figthing the darkness. Ani poslední zmiňovaná píseň nepomohla tomu, aby se nezačalo zatahovat. Většině lidí to nevadilo, spíše naopak. Následoval Jeff Waters a jeho Annihilator. Tito borci vizovické prostředí moc dobře znají. V roce 2008 zde totiž natáčeli dvd. Jeff a spol dávali fanouškům najevo, že to na MOR mají rádi a přivezli si s sebou novou placku nazvanou jednoduše Annihilator. Při jejich vystoupení to vypadalo, že začne pořádný slejvák. Naštěstí počasí ještě chvíli vydrželo. Po výborném setu se schylovalo k vrcholu dne. Ještě před tím, se však prudce zdvihl vítr a vypadalo to, na pěknou smršť. Pořadatelé dokonce zvažovali odložit koncert Gamma Ray. Naštěstí se počasí umoudřilo a jakoby vycítilo přítomnost gamma záření, vítr rázem ustal. Zcela zaplněný areál se na Gamma ray určitě těšil. Gamma ray přivezli do Vizovic také novou desku s názvem To The Metal. Od začátku do konce paprsky předváděli neuvěřitelně nabitou show, tak jak ji od nich známe. Kai Hansen je poslední dobou ve skvělé formě a zpívá o sto šest. Show rychle plynula vpřed. Zazněli jak písně z nového alba, tak i songy ze starších alb. Poslední dvě písně doslova způsobili šílenství mezi publikem a to když Gamma ray zahráli Helloweenovskou I want Out a na závěr Send mi sign. Tyto dvě písně zpívali snad úplně všichni. Rozhodně nejlepší kapela dne. Poslední kapelou byli švedští Bloodbound. Skupina se obávala, aby vůbec na ně někdo přišel, když hrají po Gamma ray a tak pozdě v noci. Hodně lidí odešlo po paprscích, ale dostatek jich přeci jenom vyčkal. Bohužel pro kapelu po první písni začal neskutečný slejvák, který většinu lidí donutil k běhu směrem k nejbližšímu přístřešku nebo rovnou do stanu. Protože to byla opravdu průtrž mračen, a pláštěnku jsem neměl, byl jsem donucen odklusat pod stan tak逦 Je to škoda, počasí mohlo ještě chvíli vydržet.


Den 4.

Legenda a divadlo na konec€¦

První kapelou, na kterou jsem se šel poslední den kouknout, byli čeští Harlej. Ještě před nimi však stihli svůj set přehrát kapely Euthanasia (CZ), Rhemorha (Rus) a Kimaera (LBN). Harlej je v tuzemsku velmi populární kapela. Harlej Hrají pohodové písně, které hlavně lidé znají. Jak je známo publikum na MOR se nenechá příliš dlouho pobízet ke zpívání a s Harlejem si zazpívalo rádo. Zvláště pak písně jako Pověste ho vejš, Přirození nebo Svařené víno červené. Po Harlejích následovali pro mě nezajímaví Callejon hrající převážně hardcore. Na co jsem se však těšil, byla skupina Arakain, kterou stálo za to vidět. Myslím si, že Arakain je v Česku asi nejlepší kapelou, která hraje starý dobrý hevík s příměsí trashe a poweru. Arakaini předvedli hodně písní z jejich posledního Restartu, ale došlo i na známé klasiky jako Apage Satanas a další. Arkain předvedli super podívanou s malými problémy se zvukem, který se však podařilo odstranit po několika písních. Po Arakainech následovala asi nejnudnější skupina, kterou jsem na festivalu viděl. Na scénu se dostala německá Lacrimosa. Ač hrají už 20 let gothický styl a jsou v něm prý dobří, musel jsem se jít občerstvit a skočit na pivo. Mnohem zajímavější byla, tentokrát velmi známá skupina Doro. V čele, s kým jiným, než se zpěvačkou Doro Pesch. Doro letos oslavila 46 narozeniny a na MOR přivezla průřez celou svoji kariérou. Zazněly ty nejlepší písně z Warlock  a Doro. Došlo i na známou předělávku Breaking the law. Show, kterou předvedla Doro, byla neskutečná. Fanoušci se dostali lehce do varu a Doro sklízela zasloužené ovace. Pro mě se stala Doro druhým nejlepším interpretem celého festivalu, hned za jednou kapelou, která ještě měla přijít. Po hodince přišel na řadu jeden velký comeback. Na světová pódia se vrátil po 17 letech zpěvák Helloween, Michael Kiske a Un isonic. Jen pár festivalů mělo možnost spatřit tuto kapelu, před regulérním vydáním jejich debutového alba, naživo. MOR byl jedním z nich. Nicméně Unisonic přehrával písně z projektu na kterém se podílel jak Kiske, tak i členové z Unisonicu €“ z Place Vendome. Jedná se o velmi melodický a chytlavý melodický rock. Myslím si, že Michael se potřeboval zase dostat na pódia, jako sůl. A bylo to znát. Zpíval skvěle. Všechny písně odzpíval bez problémů a na závěr si mohli fanoušci vychutnat i písně z dob, kdy ještě působil v Helloweenech.  Po Unisonic se schylovalo k hvězdě večera. Accept jsou zpět, i když bez Uda. Pánům muzikantům se podařilo najít za Uda kvalitní náhradu a MOR tak mohl vyslechnout metalovou legendu. Hodně lidí zde bylo určitě jen kvůli této kapele. Zcela zaplněný areál nadšeně poslouchal písně, které psaly dějiny. Kromě pecek jako jsou Metal Heart, Balls to the wall nebo Princess of the dawn, zazněly i písně z nové placky, která vychází 20. srpna. Jako by chtěli Accept vzkázat všem: „Tak takhle se dělá pořádná show“. Neskutečná atmosféra. Pro mě absolutně nejlepší kapela Masters. Mark Tornillo si vedl skvěle a Uda nahradit dokázal. Má podobně zbarvený hlas a s publikem si ví rady také. Bohužel se čas kvapem blížil ke konci a za necelou hodinku a půl museli Accept za ohlušujících ovací opustit pódium. Všechno musí jednou skončit. A i MOR nebyl výjimkou. Poslední kapelou celého festivalu byli finští Lordi. Vždy jsem je chtěl vidět na živo. Ale z jejich koncertu jsem moc odvázaný nebyl. Kdyby více hráli muziku, než hráli divadlo, možná by měl koncert větší grády. Jejich tvorbu znám jen sporadicky a jejich vystoupení mě nepřesvědčilo o tom, abych se o ně zajímal nějak více. Mezi každou písní následovalo vystoupení jednoho z hudebníků, kteří ve svých maskách vždy někoho zabili. Když to udělali poprvé, ok, ale po každé písni už to bylo nudné. Nehledě na to, že všechny písně se mi zdáli na jedno brdo, vše ve stejném tempu, podobné aranže atd. Ale to je jen můj názor. Rozhodně se ale lidi bavili a to je důležité. Lordi s sebou přivezli také speciálního hosta – Udo Dirkschneidera, který s Lordi odzpíval They only come out at night. Mr. Lordi se musel hodně snažit, aby na Uda stačil. Poslední píseň Hard Rock Hallelujah zakončila stylově čtyř denní oslavu tvrdé hudby. Po Lordech už jen následovalo pozvání na zimní Masters of Rock a poté se už většina lidí odebrala na kutě.

Čtyři dny za rok, je prokletě málo času. Ale ti, co byli na Masters of rock 2010 si odnesli spoustu nových zážitků, viděli zapsaní světového rekordu. Combeck kapel Accept a Kiskeho. Tarju s filharmonií, rychlíky Gamma Ray a spousty další kvalitní muziky. Příští rok na Masters of rock 2011 tedy opět na viděnou.


Publikováno: Červenec 24, 2010 v 1:19 1 547 zobrazení Tisk



works on Wordpress, Design by Michal Horák 2011, kontakt: horakmi@gmail.com piranha SilveryMoon