facebook twitter rss
Navštivte kapely, kde hraju:

Jak jsem se dostal k hudbě

To, že je dnes ze mě bubeník a takový fanda hudby, že bez ní nevydržím ani minutu, vděčím mnoha okolnostem, ke kterým se na následujících řádcích rozepíši a provedu vás tak i všemi kapelami ve kterých hraju nebo jsem hrál. Naleznete zde tak pouze a jen můj osobní pohled na vývoj kapel, kterými jsem prošel od začátku, až po současnost.

 

The Silicon Pisk aneb jak to všechno začalo.

Píše se rok léta páně 2004 a právě sedím v autě, razíc si cestu spolu s celou rodinou do Mělníka na svatbu našich známých Martiny a Martina. Asi si zrovna říkáte, co vám to cpu za slátaniny, které vás ale absolutně nezajímají. Na této svatbě však započala moje kariéra bubeníka…

***

Skupina The Silicon Pisk (dále jen TSP), byla založena několika kamarády, kteří se po maturitě stále scházeli a po mnoha probděných nocích a kalbách založili v roce 2002 skupinu The Silicon Pisk. Asi vám vrtá hlavou, co tento název znamená. No, to právě neví nikdo, ani autoři ne. Skupina byla založena a repertoárem byly šlágry jako Panenka, Montgomery, Já chodím po špičkách atd. Jedním ze zakladatelů tohoto uskupení byl i můj bratr, který dokonce uměl zahrát na el. kytaru C, D, G a to i v bare! Takže to už bylo něco! Na „bustr“ drbat někdo musel. Basovou kytaru si vzal na starosti Stoupa, Coňyka hrála doprovodnou kytaru a Lenka se chopila zpěvu.

***

Svatba byla, jak se patří, plná jídla, pití a radovánek. No, a protože to byla svatba, ani já (kdy mi bylo kolem 14) jsem nebyl ochuzen o nápoje s trochou alkoholu. Po několika pivech a pár panácích za mnou přišel bratr, že má takovou kapelu a že by potřebovali někoho, kdo by jim u toho držel rytmus. Opojen alkoholem jsem neváhal a „podepsal smlouvu“ na neurčito. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se naučit hrát na bicí.

Jak si asi umíte představit, začátky jsou vždycky těžké. To že mám rytmus, mi došlo, už když jsme si s bratrem hráli, jako malý, na rockové hvězdy. Ondra hrál na kráječ od vajíček (kytara) a já na polštáře s vařečkami. Chápejte, dřív žádné Guitar Hero ještě nebylo. To už jsem pomalu přestával poslouchat Vondráčkovou a Gotta a naopak si začínal přivykat tvrdším žánrům. Začalo to u Abby, Queenů, Iron Maiden, Manowar a byl jsem v tom až po uši. Kdo tam jednou spadne, už nikdy nevyjde!


Teď bylo jen nutné přijít s něčím, na co bych mohl hrát. Kýble od venkovních barev, pokličky od hrnců a vařečky, byly jasnou volbou. Rytmus byl rytmus. Postupem času, se už na to táta nemohl dívat a sehnal přes inzerát staré Amátky od bubeníka ze skupiny Markýz John. Po roce působení v TSP bylo zlepšení znát každou zkouškou. Zpěvníkové hity jsme vyměnili za psíně od Brichty, Olympicu, Kabátů a začali přitvrzovat. V tomto období jsme začali také veřejně vystupovat.I když první koncerty se odehrávali na chalupě, jen pro příbuzné. Časem, pak koncertní činnost pomalu začínala narůstat.

TSP si držela svoji sestavu celkem pevně, došlo jen ke dvěma změnám na postu zpěvačky, nejprve první zpěvačku (Brzdu) nahradila Lenka a tu pak asi po 2 letech vystřídala Tereza. Poslední koncert jsme odehráli 13. 12. 2008, kdy se poté TSP rozpadli. Této partě jsem však vděčný za to, že mě dostali k hudbě (zvláště pak bratrovi). A že jsem s nimi mohl prožít první okamžiky slávy, první opití, zkrátka mě vtáhli do života dospělých… Hlavní je, že se s touto partou i nadále setkáváme. Kalby jsou stejně jako dříve (za doprovodu španěly a Já písniček) skvělé.

 

The Evil That Man Do (Razors Edge)

Myšlenky na založení tvrdší skupiny jsem nosil v hlavě, už za působení v TSP. Vše to začalo v 9. Třídě na základce, kdy jsem byl terčem posměchu, kvůli mé zálibě v heavy metalu a nošení trik rockových kapel. Pamatuju si, jak jsem měl jednou referát na hudební výchovu na kapelu Manowar a pustil třídě píseň Number 1 z alba Louder Than Hell. Teprve potom si všichni ze mě začali utahovat, že jsem kostlivec a další podobný žvásty. Nesl jsem to celkem těžce, ale nakonec se ve škole přece jenom jedna spřízněná duše našla. Byl jím Ladislav Slanina, kterému jsem pustil The Number Of The Beast a od té doby do toho spadl se mnou. Propadl tomu tak, že chtěl být stejně dobrý jako Harris a začal se učit na basovou kytaru.Proto Láďa byl jasnou volbou, při zakládání tvrdší kapely než TSP. Chtěli jsme mít skupinu minimálně stejně dobrou, jako jsou Iron Maiden. Název byl proto vybrán i podle písně The Evil That Man Do, kde se zpívá: „Living on the razors edge, balancing on the edge“. Razors Edge (dále jen RE), tak jsme si tehdy začali říkat.

První krůčky byly opět těžké, hráli jsme zatím jen ve dvou, ale zato už covery od železné panny. Písně jako Total eclipse, The prisoner nám šli celkem dobře. Chtělo to však ještě najít 2 kytaristy a zpěváka. Nejprve jsme našli kytaristu Aleše, ale protože byl o polovinu starší než my, tak nakonec odešel a nahradil ho Jaroslav Fousek. Druhým kytaristou byl můj bratr, a zpěvu se chopil Stoupa z TSP. Takto seskupená sestava, se už od roku 2007 nezměnila. Časem jsme zjistili, že pokud chceme koncertovat, budeme muset do repertoáru zařadit písně, které chtějí slyšet lidi na zábavách. Proto jsme se naučili hodně písní od Kabátu, a pak ty největší rockové pecky (Smoke on the water, Pranoid, Highway to Hell apod.). Co všechno jsme hráli, se můžete kouknout sem. Nic netrvá věčně a tak i v RE nastala postupná stagnace, kdy kluci z TSP co s námi hráli, už přeci jenom měli trochu jiné priority (a je to pochopitelné, rodina, stavba domu atd..). Proto jsme měli čím dál, tím méně zkoušek a koncertů také moc nebylo.

V době když jsme ještě pilně zkoušeli a koncertovali s RE, jsme tvořili i vlastní fláky, které většinou přinesl Láďa a chtěli je postupně nahradit za převzaté, aby z nás byla plnohodnotná kapela. Protože však RE už tolik nehráli, rozhodli jsme se, že vytvoříme nový projekt, který by hrál jen vlastní songy…

Kapitola Razors Edge už je tedy víceméně uzavřena, poslední koncert jsme odehráli 19. 6. 2010. Určitě bych však neváhal, a pokud se naskytne jen možnost si znovu staré převzaté fláky zahrát, jsem určitě pro.

 

Praha, Vysoká škola a kupa volného času

Je rok 2008 a maturitu mám úspěšně za sebou. Chtěl jsem si ale ještě užít nějaký ten studentský život, proto jsem nastoupil na ČVUT v Praze na Elektrotechnickou fakultu na obor softwarové inženýrství. Studium, hlavně v prvním ročníku, nebylo vůbec lehké. Takže mnoho hodin padlo na učení, ale přeci jenom nějaké volno mi ještě zbývalo, proto jsem začal hledat po inzerátech, zda někdo nehledá bubeníka.

V té době se trochu změnil můj žebříček oblíbenosti žánru a na první místo se dostávali kapely typu Edguy, Gamma Ray, Nightwish apod. A něco podobného jsem také chtěl hrát. Proto jsem odpověděl na inzerát, ve kterém se psalo, že hledají bubeníka a že hrají styl podobný Stratovarius, Nightwish, Blind Guardian. Proto jsem neváhal ani vteřinu a na inzerát jsem odpověděl…

 Ti kluci zkoušeli v Ústřední Vojenské Nemocnici, a když jsem tam přijel na první zkoušku, bylo to super, hráli zajímavou muziku, a hlavně to byli v pohodě lidi. Po první zkoušce a ukázce toho, co dokážou, jsem tedy souhlasil, že s nimi do toho pudu. Velkým problémem, však bylo to, že jsem tam neměl na co hrát. A tak padly další peníze na moji druhou bicí soupravu, kterou jsme všichni tři koupili za společný prachy. Zašli jsme tedy do obchodu a koupili to nejlevnější, co bylo na trhu + dvoušlapku.

***

Do teď nechápu, že do toho kluci šli, Viděli mě 2x, a hned každý z nich museli vysolit 6000, abych si ty bicí mohl koupit. Navíc mě nikdy neviděli hrát. Takže to byla od nich velká sázka. Hlavně nevěděli, jestli na škole vydržím, nebo jestli to po semestru skončím a vrátím se domů. To jsem jim samozřejmě udělat nemohl, takže jsem musel máknout na škole setrvat.

***

Všechno to začalo tedy hned v prváku, někdy v roce 2009. Opět se budu opakovat, ale začátky byly opravdu těžké. Základ skupiny by byl. Kytarista, Klávesy a bicí. Ale ještě tomu chyběla basa a zpěv. Basu jsme hledali velmi dlouho, až se nám na inzerát ozval jakýsi Tim. Ano tušíte správně, Tim není české jméno. Přistěhoval se sem z Ruska za lepší prací a životem. Tim už v Rusku hrál s kapelou Septem Voices, kteří měli na kontě už jedno album a odehráli spousty koncertů po celém Rusku. Takže jsme vůbec nepochybovali, že umí dobře hrát. To už jsem byl ve druháku, měli jsme složeno asi 5 songů, mezi nimiž nechyběl ani 13 minutový epos. Největším problémem byl sehnat zpěv, který se nám sehnat stále nedařil. Chtěli jsme nejdříve zpěváka typu Kiske, Kotipelto, který dokázal vyřvat ty výšky, které jsme složili. Bohužel najít někoho takového se nám nepovedlo. No a hrát pořád ve zkušebně to zavánělo ponorkovou nemocí. Nakonec jsme se usnesli, že když nemůžeme najít zpěváka, poohlédneme se po zpěvačce, kterých bylo přeci jenom o něco více. No a kupodivu jsme opět žádnou najít nemohli, která by se neustále nevymlouvala na to, že má chřipku, že se jí to fakt zrovna nehodí. Takhle jsme to, bez zpěvu táhli až do roku 2010.

To už jsme si i dali název DreamFalls. Já už chodil do třetího ročníku a zkoušky v Praze jsem bral jen jako takové zpestření a trénink na bicí. Naštěstí se nám na inzerát ozvala zpěvačka Lenka. Když přišla poprvé na zkoušku a zpívala písně od Dragonlandu, každému z nás spadla čelist pěkně až na zem. Vůbec jsme neváhali a s radostí ji přijali do svých řad. A kupodivu přišla i na druhou zkoušku a my věděli, že by možná mohla zůstat.

Lenka si navíc stála za svým a většinu písni jsme proto museli předělat a hlavně zkrátit, protože za tu dobu od založení jsme písně pořád vylepšovali a dosahovali délek kolem 8 minut a to už bylo moc. Přeci jenom jsme nehráli Dream Theater. Z 13 minutového eposu jsme udělali 4 minutovou vypalovačku. Díky Lence jsme tak chytli nový vítr do plachet a začalo se to konečně někam hýbat. Také jsme se přejmenovali na SilveryMoon, nafotili promo fotky a natočili vlastní demo. A konečně začali koncertovat. První koncert jsme odehráli 13. 8. 2011 a další už máme naplánovaný na záři. Nyní už pilně pracujeme na nových skladbách a kupodivu se do tvůrčí práce zapojuji i já, kdy jsem složil text Guardian Angels a nyní pracuji i na hudbě k novému hitu.

SilveryMoon má na to stát se velkou kapelou, uvidíme, co přinesou dny příští. Držte nám palce!

 

Bejk Rolls

Poté, co začala koncertní činnost v RE upadat, jsme se rozhodli, že založíme nový projekt. Láďa vybral jméno Bejk Rolls (dále jen BR). Sestava byla skoro totožná s RE, až na post zpěváka. Místo Stoupy si za mikrofon vlezl Zdeněk. Vznik BR se datuje někdy k létu 2010. Měli jsme složeno celkem dost vlastních písní, kdy hlavním autorem hudby a textů se stal Láďa. Zanedlouho jsme mohli začít vystupovat veřejně. Vlastních písní bylo celkem hodně, kolem 12 – 13. Takže na koncertech bylo co hrát. Bohužel se po roce ukázalo, že já a bratr, se moc nesneseme s osobních důvodů se zpěvákem, který podle mého názoru, do kapely nedával všechno, a tak trochu i na ní kašlal. A to já v kapele prostě nesnesu. Takže jsme se pak společně dohodli, že bude nejlepší, když já a bratr odejdeme. Hodně mě to mrzelo, ale jinak to nešlo. My s bratrem trvali na tom, že se Zdeňkem hrát nechceme, Láďa trval na tom, že ho ve skupině mít chce. Po společných 7 koncertech jsme se tedy rozešli. Nyní BR funguje dál, s jiným kytaristou a bubeníkem. Do budoucna jim přeju hodně úspěchů a koncertů, ať Vám to šlape!

V této době jsem byl aktivní ve 4 skupinách, což bylo už fakt hodně. A volný čas jsem neměl skoro žádný. I to byl další důvod proč BR opustit a věnovat se tak více ostatním kapelám.

 

Fishmetal Forever

Zrovna končil 4. Semestr na škole, a já šel z Pražského povstání na kolej. V tom mi zvoní mobil a volá Láďa. „Asi něco chce kvůli zkoušce BR“, říkal jsem si. Laďa mi však volal proto, že chtěl zjistit, jestli bych nechtěl hrát v další kapele, s nějakým Liborem Černouškem, že zakládá novou skupinu. A protože jsem Libora slyšel zpívat s Morigenem, v pražské skupině jsme stále hledali zpěváka a nikam se to nevyvíjelo, souhlasil jsem tedy, že to můžeme zkusit.

Sešli jsme se tedy na první zkoušce na Kocandě a přišli jsme tam já s Láďou, Libor a Martin Škoda. Nikdo jsme nevěděli co pořádně hrát. Libor jen vytáhl mobil a řekl, hrajte tohle. V mobilu měl asi 5 songů, které jsme snad hned tu první zkoušku dali dohromady. Bylo to naprostá bomba. „Jo“, řikal jsem si, tohle je přesně ta hudba, co bych chtěl hrát. Všichni byli zapálení. Martin (se zjevem Zakka Wylda, který stejně dobře jako on i hrál) – parádní sóla, které jsem ještě neviděl. Snažil jsem se ze všech sil, abych to neposral a zůstal tam. No a povedlo se. Další skupina byla na světě. To že jsme dali dohromady za měsíc asi 10 písní, bylo znamením toho, že tohle prostě bude fungovat. Libor se zpěvem typu Sammeta, Dickinsona, Martin se skvělou technickou hrou a já a Láďa – rytmická dvojka, která šlape.

Název vymyslel nikdo jiný, než Libor. Který ten název nosil v hlavně už hodně dlouho. Když řekl, že se budeme jmenovat PIRANHA, všichni jsme souhlasili. Byl to skvělý neutrální název, který se snadno zapamatuje. Tu zkoušku, co Libor přišel s názvem, Martin určil směr, kterým se řídíme dodnes. Řekl, že když sem jmenujeme Piranha, tak vlastně hrajeme Fishmetal. Tím vlastně vymyslel nový žánr.

S Piranhou jsme doposud odehráli 19 koncertů, takže to vychází skoro 2 koncerty do měsíce, což je super. Máme složeno 20 písní, a co nevidět bychom měli zavítat do studia, abychom natočili nejspíše dvojalbum. Budeme se snažit hrát a koncertovat co nejvíce, snad si nás někdo všimne a začneme koncertovat ještě více…

***

Pokud jste četli pozorně, je vám jasné, že nyní působím ve dvou kapelách a to v SilveryMoon a Piranhi.

Na závěr tohoto povídání, bych rád poděkoval všem, se kterými jsem hrál. Chtěl bych tedy poděkovat: mému bratrovi Ondrovi, jeho manželce Monice, Pavlovi a Tereze, Lence (brzdě), 2. Lence, Blažejovi. Jardovi, Láďovi a Alešovy z RE. Dále pak Michalovi, Alešovy, Timovi a Lence ze SilveryMoon. Liborovi a Martinovi z Piranhi. Bez těchto lidí bych se nikdy nedostal tam, kde jsem nyní. Dále samozřejmě patří veliké díky rodičům za podporu, dědovi, že nás nechal zkoušet na chalupě a dalším lidem, kteří nás podporovali. V neposlední řadě patří díky i fanouškům, kteří na nás chodili. Snad jsem na nikoho nezapomněl.

Michal Horák, 18. 8. 2011

Tisk


works on Wordpress, Design by Michal Horák 2011, kontakt: horakmi@gmail.com piranha SilveryMoon