facebook twitter rss
Navštivte kapely, kde hraju:

Gamma ray – To The Metal Tour – Praha 20. 3. 2010

Gamma  RayNová deska Gamma Ray mě utvrdila v tom, že tito borci patří jednoznačně mezi elitu, ne-li na vrchol, klasického power metalu. Deska vyšla koncem ledna a bylo jen otázkou času, kdy dojde také na turné k novému albu. Turné odstartovalo 6. února v Hamburku a datum 20. března bylo vyhrazeno pro Českou republiku! Předkapelami pro turné se stali Secret Sphere a Freedom Call.

Protože se jednalo o jediný koncert pro ČR, byl vybrán větší prostor pro jeho konání a to v KC Vltavská v Praze. Jak se záhy , i těch 1500 míst bylo málo a akce byla již dva týdny před vypuknutím beznadějně vyprodána. Gamma  Ray

„Tak konečně nějaký solidní místo na koncert“, řekl jsem bratrovi, který se mnou jel právě tramvají do stanice Veletržní. „Jo jo, doufám, že to bude lepší než v Roxi“, odvětil. Na Veletržní jsme vystoupili asi v půl sedmé a hledali, kde by mohlo být to kulturní centrum. Nakonec jsme se museli zeptat nějakého kolemjdoucího. Ten nás navedl a prohodil, že se tam vlastně dneska hraje „nějakej ten bigbít“.

Gamma  RayCestou k místu konání, nás oslovil jeden „týpek“ a zeptal se, jestli bychom mu neprodali lístky a nešli se raději za to ožrat. No neuspěl. A Protože bylo celkem dost času, koupili jsme si ještě dvě vychlazené, a šli čekat před vchod, kde už čekali zástupy lidí. Vchod byl otevřen něco před půl 8 a „metloši“ se pomalu začali hrnout dovnitř.

Uchytili jsme celkem solidní místo, v kotli, kde byl parádní výhled. Horší na tom bylo, že už v sále bylo horko, jako v létě v srpnu. Ano, o moc lepší, než v Roxi to nebylo. Tak malý prostor prostě nemůže normálně pojmout 1500 lidí. Copak se nenajde v Praze jediný klub, kde by se tyto problémy nestávaly? Asi ne.Gamma  Ray

Namačkaní jako sardinky jsme čekali na první předkapelu. Chvíli po osmé hodině se setmělo a italští Secret Sphere vlétli na pódium a začátek power-metalového běsnění mohl začít. Zvuk byl zezačátku velmi špatný, zpěváka a kytary nebylo skoro vůbec slyšet, o klávesách nemluvě. Alespoň, že postupem času se zvuk trochu vylepšil a hudba začala být rozeznatelná. Jejich svižný metal rozpařil nemálo fandů. Tuhle kapelu jsem slyšel poprvé a musím říct, že jejich hudba byla velice dobrá. Zpěvák dokazoval jak vysoko až se svým hlasem může vystoupat. Kytaristi pobíhali na pódiu jak splašení koně a užívali si hraní. Zpěvák Ramon Messina s lítostí oznámil, že toto je jejich poslední vystoupení a při posledním songu přiběhlo na pódium asi dalších pět lidí, kteří se podíleli na turné a užívaliGamma  Ray si bouřlivou atmosféru spolu s kapelou. Svůj set o něco protáhli a ještě při hraní technici bubeníkovi rozebírali soupravu pod rukama. Secret Sphere se rozloučili s publikem a zmizeli v zákulisí. Pódium se poté začalo připravovat pro Freedom Call.

Na Freedom Call jsem byl celkem natěšený a bylo jasné, že nejsem sám. Po intru přišel na řadu nášup v podobě písně We are One. Zvuk také nebyl zcela ideální, ale ten se alespoň z části povedlo vylepšit v průběhu hraní. Publikum se neuvěřitelně rozproudilo a začalo se pařit o sto šest. Jakoby Freedom Call a publikum splynulo v jednu formaci a atmosféra neustále stoupala. Následovala United Alliance a „OOOo, we are Freedom Call, Freedom Call!“, kterou řvali snad i barmani u výčepů. Následovaly písně z nového alba Legend of the Shadowking, které se, jak se ukázalo, velice osvědčily a neubraly v tahu na branku. Neustále usměvavý Chris Bay vyslovil přání, aby při nadcházející písni Thunder God, viděl všechny lidi skákat a zpívat. No a stalo se. Moje triko a kalhoty se stále více nasakovaly potem a dusno by se dalo krájet. Následovala další pecka Hunting High And Low, která opět nenechala nikoho chladným. Přišla další rychlá píseň z nového alba Out Of The Ruins. Následovaly už jen poslední tři písně a to pecky Warriors, Gamma  RayLand Of The Light a Freedom Call. Svým vystoupením mě Freedom Call velice potěšili a hodně utahali a to byla hlavní hvězda teprve pře námi. Po velkém a bouřlivém aplausu se Freedom Call rozloučili a scéna se začala připravovat na paprsky.

Konečně se setmělo a rozeznělo se intro z Heading For tomorrow. První údery kopáků a riffů kytar. Gamma Ray započali koncert písníGamma  Ray Gardens Of The Sinner z alba Powerplant. Značně nažhavené publikum se opět začínalo dostávat do varu a refrén už zpívali všichni jako jeden muž. Každý si všiml, že místo Henja Richtera zaujal jiný kytarista. Tuto skutečnost hned po úvodní písni osvětlil Kai Hansen. Henjo prodělal operaci oka a nemohl se proto zúčastnit několika vystoupení, a byl proto nahrazen kytaristou z Amberian Dawn – Kasperi Heikkinenem. Jak píše Kasperi na stránkách Amberian Daw, již v minulosti párkrát zastupoval Henja, a proto pro něj nebyl zas takový problém naučit se celý playlist. Nicméně Henjo to není a při pár písních mu to ujelo a hrál jiné akordy. Ale myslím, že to fanouškům tolik nevadilo, ani je to nijak neponížilo. Ano následovala píseň New World Order. Zvuk byl oproti předchozím kapelám podstatně lepší, ale přeci jenom by kytary mohly mít zvuk lepší a čitelnější. Následovaly songy z To The Metal. Moc jsem se na ně těšil, protože nové album je našláplé skvělými písněmi. Gamma  RayPrvní zazněla výborná Empathy. Na kapele bylo vidět, jak si užívá hraní nových písní. Stejně tak na publiku bylo vidět, jak moc si jej užívají oni. Deadlands, tak se jmenovala další píseň. Kai zpívá o sto šest, komunikuje s fanoušky, vyzývá je k ještě větší aktivitě a hlasitějšímu projevu. Publikum se nenechá dlouho pobízet. Následuje píseň napsaná nepřítomným členem kapely. Rychlá Fight a „Carry on“. Poté opět novinka – Mother angel, dokonalá píseň. ňval jsem a pařil, co to šlo. Následující píseň napsal basák Dirk Schllächter. Střední část odehrál sám s akustickou kytarou. Překvapilo mě, jak dobře ji zvládl zahrát a odzpívat. I když tato píseň trochu narušila rozjetý set. Na řadu přišly písně z alba Land Of the Free – The Saviour a Abbys Of The Void. Poté si fanoušci mohli vychutnat sólo Dana Zimmermanna a jeho pojetí kankánu. Následovala smršť písní – Armageddon, metalová hymna To The Metal a nechyběla ani Rebellion in Dreamland. Po těchto písních kapela zmizela z pódia a publikum si muselo vytleskat a vyřvat přídavky. To co následovalo, by se dalo přirovnat k metalové mánii. I want Out. Publikum začalo doslova běsnit, zpívat a skandovat snad dvakrát hlasitěji. Kai vůbec nemusel zpívat a fanoušci to všechno odzpívali za něho. Neskutečná atmosféra. Následovala vypalovačka Man On Mission, po které si fanoušci Gamma  Raymuseli ještě vytleskat poslední přídavek – Send Me A Sign. Po skončení následovalo loučení s kapelou. Všichni čtyři hudebníci dali do vystoupení maximum, tomu svědčil i fakt, že Dan si ulehl naprosto vyčerpán před bicí a následně se k němu posadili i ostatní členové a na tvářích jim zářil úsměv naprosté spokojenosti.

Zcela vyčerpanej a vyřvanej lezu ven na čerstvý vzduch, abych zjistil,Gamma Ray že se skoro nemůžu hýbat. Tento koncert jsem si naprosto užil a už se těším na Masters of rock, kde Gamma Ray vystoupí znovu.

Tento článek vyšel také na rockmag.cz:
Gamma Ray – recenze koncertu

rockmag
*fotky nejsou moje.


Publikováno: Březen 31, 2010 v 7:45 1 214 zobrazení Tisk



works on Wordpress, Design by Michal Horák 2011, kontakt: horakmi@gmail.com piranha SilveryMoon