facebook twitter rss
Navštivte kapely, kde hraju:

Cukrovar Dobrovice

 Cukrovar Dobrovice železniční a vlečková doprava v jeho okolí

Abstrakt

Cílem této semestrální práce je seznámit čtenáře s největším cukrovarem v České republice s důrazem na železniční a vlečkovou dopravu v jeho okolí. V úvodu práce se zmiňuji o tom, proč jsem si tuto problematiku vybral ke zpracování. Nechybí ani historický popis o vývoji cukru a rozvoji cukrovaru Dobrovice. Největší důraz je pak kladen na rozvoj železniční a vlečkové dopravy v oblasti Dobrovic a blízkých cukrovarů, kterých bylo začátkem 19. století velké množství a které velkým způsobem ovlivnily život místních obyvatel. Místním lidem poskytly práci a přímo se zasloužily o rozvoj železnic a vleček v blízkosti cukrovarů a jejich napojení na hlavní železniční tratě.

 

1.    Úvod

Před vlastním popisem dobrovického cukrovaru a železniční dopravy v jeho okolí bych rád popsal důvod, proč jsem si vybral právě toto téma. Pocházím z obce jménem Mcely, patřící do okresu Nymburk a nacházející se mezi Mladou Boleslaví a Nymburkem. Naše obec, co se týče velikosti a počtu obyvatel, je velmi malá. V současné době zde žije méně než 400 obyvatel. Přestože první zmínka o této obci se datuje k roku 1252, nenašel jsem v historických pramenech žádnou zajímavou zmínku o technickém vývoji, kterou bych mohl v práci popsat. Zaujala mě však informace o úzkokolejce, která zde byla vybudována. Zjistil jsem, že těchto úzkokolejných železnic se nacházelo v okolí velké množství a ve většině případů sloužili ke svozu řepy do blízkých cukrovarů, kterých bylo začátkem 19. století velké množství. V dnešní době většina cukrovarů již zanikla. V blízkém okolí však dodnes stále funguje cukrovar v Dobrovicích. A protože se město Dobrovice nachází necelých 14 km od Mcel, rozhodl jsem se zmapovat vývoj tohoto cukrovaru a železniční dopravy v jeho okolí v této práci. Na úvod také zmíním fakt, že cukrovar v Dobrovicích je největším a nejmodernějším cukrovarem v naší republice.

2.    Stať

Tato práce je zaměřena na technickou stránku tématu, ale bez znalosti historie cukrovaru v Dobrovicích, by se neobešla. Proto mi dovolte, abych se o ní krátce zmínil.

První zmínka o třtinovém cukru se datuje k roku 6000 př. n. l., kdy se rozšířil z Melanésie do Indie a Persie. A právě z Indie v 5. století n. l. pocházejí první zmínky o vaření sladké šťávy z cukrové třtiny. Na princip, jak získat cukr z řepy, poprvé přišel až francouzský botanik Olivier de Serres roku 1590. O dvě století později (r. 1747) tento princip zdokonalil německý chemik A. S. Marggraf. Pěstování cukrové řepy se v Evropě rozšířilo až za Napoleonských válek, kdy Británie blokovala kontinentální přístavy a do Evropy se tak přestal dovážet třtinový cukr z Karibiku. V této době se začali, i přes malou výnosnost, stavět cukrovary po celé Evropě. České země nebyly výjimkou. První cukrovary zde začaly vznikat v roce 1810 (Žaky u Čáslavi, Liběchov, Semily). Po Napoleonově porážce však blokáda skončila a mnoho cukrovarů zaniklo, protože do Evropy opět začal proudit cukr z americké provenience. Další milník ve vývoji cukerného průmyslu nastal v roce 1830, kdy Rakousko osvobodilo výrobu řepného cukru od daní a začaly hojně vznikat tzv. panské cukrovary. Začátkem 19. století patřily České země mezi cukrovarnické evropské velmoci. Jen v oblasti Mladé Boleslavi bylo těchto cukrovarů vystavěno celkem deset (Brodce, Čejetičky, Dobrovice, Dolní Bousov, Dolní Cetno, Kropáčova Vrutice, Mnichovo Hradiště, Staré Benátky, Stránov, Vlkava).

Obrázek 1: Rozmístění cukrovarů v oblasti Mladé Boleslavi v 19. století

 

Roku 1914 však došlo k výrazné modernizaci třtinových cukrovarů a v souvislosti s tím se řepné produkty stávaly dražšími a nebyly schopné ustát světovou konkurenci, kdy 2/3 produkce světové výroby cukru připadalo na třtinový cukr. Jen pro představu, jaká byla světová produkce cukru: v kampani 1928/1929 se třtinového cukru vyrobilo 19 016 000 tun oproti 9 593 000 tunám cukru řepového.

Malé cukrovary se proto u nás začaly ve velkém zavírat, zvláště v období hospodářské krize. Ze všech zmiňovaných cukrovarů přežil pouze ten v Dobrovicích, na který se nyní zaměřím.

Nejprve je důležité se zmínit o rodu Thurn-Taxisů, který stojí za vývojem cukrovarů a železnic v oblasti Mladoboleslavska. První zmínka o tomto rodě pochází z už z 12. století. Jako první do Čech však dorazil až František v 16. století, který měl čtyři syny, ze kterých se stal nejslavnější Jindřich Matyáš Thurn, který byl po pražské defenestraci jmenován direktorem a vrchním velitelem stavovského vojska. V 17. století získali i hraběcí titul. Pro vývoj cukrovaru byl důležitý zejména Karel Anselm Thurn-Taxis, což byl velmi pokrokový a osvícený muž a jeho syn Hugo Maxmilián. Karel byl vlastníkem Dobrovic, Loučeně a také Mcel.

V roce 1830 popsal německý cukrovarník Karel Weinrich výhody zpracování řepného cukru. Tento článek se dostal do rukou Karla Anselma Thurn-Taxise a oslovil ho natolik, že pozval Weinricha do Dobrovice za účelem vybudování cukrovaru. K vybudování cukrovaru obětoval kníže nevyužitý lovecký zámek, čím uspořil nemalé množství peněz. Během tří let od vybudování se podnik stal ziskovým a to i přesto, že Karel Anselm trval na nejlevějším vybavení cukrovaru s pouze osvědčenými stroji. V roce 1844 přebral panství syn Hugo Maxmilián, který se zasloužil o rozvoj nejen cukrovaru, ale i celého Dobrovicka. Hugo se postaral o to, že v cukrovaru byla vybudována rafinerie. Surový cukr se už poté nemusel vozit ke zpracování do Zbraslavi, ale naopak z blízkých cukrovarů byl do Dobrovic dovážen syrový cukr ke konečnému zpracování.

Kníže Hugo si uvědomoval, že pro lepší spojení s okolním světem bylo zapotřebí vybudovat dobrou dopravní síť. Ve 2. polovině 19. století byla jediným možným řešením železnice. V této době se jednalo o vytvoření železničního spojení Vídeň - Praha přes Znojmo, Havlíčkův Brod a Kolín. Především Thurn-Taxis pochopil a později se i zasloužil o to, že tato trať byla následně prodloužena přes Nymburk do Mladé Boleslavi. Kníže tím měl vyhráno, protože trať částečně vede přes Dobrovice a cukrovar tak byl spojen s železnicí a navíc na její hlavní trase. Nicméně trať se kvůli neodkoupeným pozemkům a neshodám se zastupitelstvem města přiblížila Dobrovicím jen na 3 km, přičemž stanice byla postavena na tehdy bahnité louce u obce Sýčina, na přelomu let 1869-1870. Byla vybavena třemi kolejemi o délce 500 metrů. Pravidelný provoz osobní a nákladní dopravy na trati byl zahájen 29. 10. 1870.

Zcela nezbytné bylo propojit železnici s cukrovarem a to hned z několika důvodů. Pokud by totiž přímé napojení na železnici zprostředkovávaly povozy, došlo by k neúnosnému zpomalení a prodražení přepravy. Druhým důvodem byl fakt, že kníže Hugo nechal v nedaleké Vlkavě, v blízkosti železniční stanice, postavit surovárnu, ve které měla být zpracovávána řepa ze severozápadní části panství, a to zejména z oblasti Mcel a Ronova.

V těchto oblastech také vznikly v roce 1899 mnohé úzkorozchodné tratě, které nechal propojit s vlkavskou surovárnou. Odtud pak všechen surový cukr putoval ke zpracování do Dobrovic.

Obrázek 2: O množství malých cukrovarů a rozmachu využívání železničních úzkorozchodných řepařských tratí v okolí Nymburska svědčí mapka s vyobrazením nymburských drah s  normálním rozchodem a s vyobrazením zrušených cukrovarských úzkorozchodek

Obrázek 3: plán stanice Dobrovice město z roku 1941

Nabízelo se tedy jediné řešení a to stavba vlečné dráhy z cukrovaru do Dobrovské stanice. Vlečka byla postavena velmi rychle, protože většina pozemků, kudy vlečka vedla, patřila knížeti, a proto nebyl problém s její výstavbou. Roztroušené pozemky, kde byla vlečka vystavěna, byly v katastru sloučeny a výměra tohoto pozemku byla 14 758 m2. Výstavba této 2 980 m dlouhé vlečky netrvala dlouho a byla vybudována během tří měsíců v roce 1870. V této době se nepředpokládalo, že provoz na této vlečné dráze bude velký, a tak vagóny na vlečce táhla koňská spřežení. Opak byl však pravdou, zejména poté, co byl zahájen provoz v cukrovarech v Mnichově Hradišti, Čejetičkách a ve Vlkavě. Rok od roku se zvětšoval objem zpracovávané řepy a koňská spřežení na takovou zátěž nestačila. O 7 let později, v roce 1877, bylo nutné předělat vlečkovou dráhu na parostrojní, kdy na celé vlečkové trati musely být vyměněny kolejnice, pražce a celý vršek tratě musel být také zesílen. Díky této renovaci tratě se roční kapacita dráhy zvýšila z původních 5000 na 16 000 vagónů. První stroj v majetku cukrovaru byla dvounápravová lokomotiva pojmenovaná po majiteli Fürst Hugo Taxis z roku 1880. O tři roky později byla také zřízena další železniční trať, která se starala o napojení cukrovaru na severovýchodní část, tedy s obcemi Semčice, Žerčice, Újkovice. V tomto roce byla také vystavěna druhá vlečka, která představovala 201 m dlouhou spojku mezi stanicí Taxis Dobrovice a starou vlečkou. Podnik zakoupil, kvůli zvyšující se přepravě mezi Dobrovicemi a Semčicemi, novou třínápravovou lokomotivu pojmenovanou Prinz Alexander.

Obrázek 4: Lokomotiva – jedná se o stejný typ, jako byla lokomotiva Fürst Hugo Taxis

V roce 1899, poté co panství zdědil syn Huga Thurn-Taxise Alexander, došlo k další modernizaci cukrovaru. Zabýval se i získáváním cukru z odpadu po krystalizaci cukru, tzv. melasy. A tak do Dobrovic začala proudit melasa z blízkých, ale i vzdálených krajů. Sezonně se tehdy zpracovalo 10 – 20 tisíc tun melasy a skokově tak narostla přeprava ze stanice Dobrovice. Kolejiště nádraží v Dobrovicích přestalo dostačovat a jejich počet byl proto navýšen ze tří na šest. Kvůli této zátěži podnik Dobrovice zakoupil další lokomotivu, podobnou typu Prinz Alexander. Jednalo se o třínápravový dvouválcový stroj o výkonu 250 koní. Lokomotiva dostala jméno Prinz Erich.

Obrázek 5: Bohužel méně kvalitní snímek zachytil kromě splachovače řepy „Elfa“ i jednu z vlečkových lokomotiv při posunu. S největší pravděpodobností jde o „Prinze Ericha“, 1958.

V této době si nedaleká obec Semčice na vlastní náklady vybudovala osobní zastávku v blízkosti trati a v roce 1902 byl zaveden jeden pár ranních smíšených vlaků s připojeným osobním vozem. Na základě požadavků byla pak za 10 let doprava zpravidelněna a byl přidán i odpolední pár vlaků.

Další významnější přestavby se uskutečnily v letech 1911 – 1913, kdy proběhla celková modernizace a rozšíření cukrovaru, který tím získal dnešní vnější podobu.

Po vypuknutí první světové války nastala stagnace výroby většiny průmyslových podniků. Mnoho zaměstnanců muselo rukovat a odejít na frontu. Chudoba obyvatelstva se s protahující se válkou prohlubovala, stejně tak se i zájem o výrobky cukrovaru neustále snižoval. Po skončení bojů došlo k uklidnění situace, návratu odvelených dělníků a uvolnění vozů určených pro válečné účely. 20. léta byla ve znamení pozemkové reformy s cílem spravedlivějšího rozdělení půdy mezi obyvatelstvo. Agrární strana požadovala převedení velkostatkářských či živnostenských průmyslových podniků na rolnická družstva či bankovní koncerny. A proto Alexander Thurn-Taxis 31. 10. 1924 podepsal smlouvu, kdy dobrovický a vlkavský cukrovar získala společnost Ústecká rafinerie cukru za 30 750 kusů akcií společnosti v hodnotě 19 991 370 Kč. Od první poválečné kampaně v roce 1919/1920 se dochovala čísla o produkci cukru a o dovozu surového cukru ze surováren do rafinerie. Tyto hodnoty jsou uvedeny v následujícím grafu, který mapuje produkci cukru a dovoz surového cukru z období od roku 1919 do řepné kampaně roku 1994.

Obrázek 6: graf zachycující produkci a dovoz surového cukru do Dobrovického cukrovaru v letech 1919 až 1994

Na předchozím grafu je vidět celkem dobře stoupající produkce cukru s občasnými propady, za které po většinu situací mohlo špatné počasí. Velký propad v produkci cukru je však patrný mezi roky 1960 – až 1975. V tomto období dochází ke ztrátě některých západních trhů a klesá tak osevní plocha řepy, kterou zpracovává stejné množství cukrovarů. Podniky, které by se v tržním hospodářství neuživily, za socialismu zavírány nebyly a i mezi ně byl rozdělován řepný kontingent. To mělo za následek, že nebyly plně využity kapacity v surovárnách a cukrovarech, čímž klesla i produkce cukru.

V této době také začala převládat silniční doprava nad vlakovou, a tím některá řepná nákladiště zela prázdnotou. V roce 1964 skončila definitivně i přeprava řepy z nákladiště Obrubce, a tím i železniční přeprava pro cukrovar na trati z Dětenic. V této době tak došlo k ukončení svozu řepy do Dobrovic železniční dopravou, kterou převálcovala doprava silniční. Stejně tak byla i roku 1970 zrušena místní lokálka pro osobní přepravu, která byla nahrazena linkami ČSAD.

Obrázek 7: Dobrovický cukrovar v roce 2003

Dalším vývojem prošel cukrovar po roce 1989. O tři roky později byl cukrovar transformován na akciovou společnost. Následně cukrovar našel vhodného investora, kterým se stala francouzská cukrovarnická společnost Union SDA, která odkoupila 47% akcií. V roce 1993 se mění název podniku na a. s. TTD Cukrovar a rafinerie cukru Dobrovice (písmena TTD znamenají Thurn-Taxis Dobrovice). Noví majitelé provedli celkovou rekonstrukci podniku, čímž se cukrovar stal velmi moderním podnikem západoevropského formátu. Menší a nevýdělečné cukrovary a surovárny postupně zanikaly. O dva roky později do Dobrovic přestal proudit surový cukr z jiných surováren a velmi vážně se uvažovalo o zrušení vlečky. Vlečku „udržela při životě“ pouze automobilka Škoda, která vlečku využívala a náklady ve velké míře pokrývala.

Další léta byla ve znamení neustálého zvyšování množství zpracovávané řepy až k 83 029 tunám v kampani v roce 1999/2000. Do obchodu s cukrem následně však zasahuje Evropská unie, která se snaží snížit celkovou produkci řepného cukru ve prospěch dovozu třtinového cukru…

Letošní řepná kampaň začala 16. září a jedná se již o 181. kampaň v cukrovaru Dobrovice. Podle předpokladů agronomů by mohla úroda dosahovat čísla až 2,3 miliónů tun cukrové řepy a kampaň by měla trvat více jak 100 dní.

3.    Závěr

Cílem této práce bylo seznámit čtenáře s rozvojem cukrovarnického průmyslu od jeho začátků až po současnost. V okolí Mladoboleslavska vznikaly v 19. století mnohé cukrovary a surovárny, které místním obyvatelům zajistily práci a přímo dopomohly k výstavbě a rozvoji železnic a vleček v jejich blízkosti. Do dnešní doby však zůstalo jen velmi malé množství cukrovarů, které ještě fungují. Jedním z nich je i cukrovar v Dobrovicích, který v České republice patří k těm největším a svým moderním vybavením se může rovnat cukrovarům ze západních zemí. Dnes cukrovar zpracovává zhruba kolem 13 000 tun řepy denně, což je opravdu velké množství. Většina železničních tratí a úzkokolejek určených pro přepravu řepy byla dnes nahrazena dopravou silniční, která je výhodnější z finančního hlediska. Je tedy jisté, že cukrovary ovlivnily technický rozvoj po celé republice a za některé železniční tratě můžeme být vděčni právě jim, respektive lidem, kteří se nebáli investovat do tohoto průmyslu, tak jako rod Thurn-Taxisů, který je zvěčněn i v názvu Cukrovary a lihovary TTD, a. s.

 

 4.    Reference

  • FUTTERA, Ladislav. 140 let vlečkové dopravy do cukrovaru Dobrovice (1870 -2010). Mladá Boleslav: [s. n. ], 2010. 94 s. Dostupné z WWW: <https://socv2.nidm.cz/archiv32/getWork/hash/2e39587e-2d27-11df-ae82-001e6886262a>.
  • VANTUCH, P.; ČÁSLAVSKÝ, K,. Česká televize [online]. 2003 [cit. 2011-10-24]. Hledání ztraceného času Od řepy k cukru. Dostupné z WWW: <http://www.ceskatelevize.cz/porady/873537-hledani-ztraceneho-casu/20352216336-od-repy-k-cukru/>.
  • Cukrovary a lihovary [online]. c2010 [cit. 2011-10-24]. Historie cukrovaru Dobrovice. Dostupné z WWW: <http://www.cukrovaryttd.cz/vyroba/zavody/cukrovar-dobrovice/historie-cukrovaru-dobrovice/>.
  • Vlkava [online]. c2000 [cit. 2011-10-24]. Vlkavské nádraží a cukrovar v Čachovicích. Dostupné z WWW: <http://www.vlkava.euweb.cz/nadrazi_a_cukrovar.htm>.
  • Vlkava [online]. c2000 [cit. 2011-10-24]. Vlkavská úzkorozchodná řepařská železnice. Dostupné z WWW: <http://www.vlkava.euweb.cz/rep_zeleznice.htm>.
  • STEKLÝ, Jiří. Mcely [online]. c2006 [cit. 2011-10-24]. ÚZKOKOLEJNÁ ŽELEZNICE. Dostupné z WWW: <http://www.mcely.cz/zeleznice.htm>.

Publikováno: Listopad 18, 2011 v 22:17 7 050 zobrazení Tisk



works on Wordpress, Design by Michal Horák 2011, kontakt: horakmi@gmail.com piranha SilveryMoon